hřmet, -a/-u m.
k hřmieti
1. jaký (veliký ap.), čeho, koho hřmot, rachot, hluk, hlasitý dunivý, burácivý n. řinčivý zvuk
2. jaký (světský) rozruch, neklid
Sr. hřmot
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
hřmet, hřmot, hřim- hřimet, hřimot, řm- řmet, řmot, -a, -u, masc., hřmot, Getöse, Gerassel, Lärm; z *grьmъtъ. — V tu dobu pojide veliký hrzmet Pass. 646. Hospodin kázal slyšěti hrzmet sonitum audiri fecerat Lit. 4. Reg. 7, 6. Co platen jest řmot rtóv? HusE. 1, 306. Zloděj… upadl a veliký hrzmet sebú učinil sonum GestaBř. 23a, hrzmet učinil GestaKl. 51 (místa stejná); beze všeho hrzmetu GestaBř. 22b a GestaKl. 51, hrzmotu GestaMus. (na místech stejných). Pak by ot hromu hrozný hrzymot PassKlem. 107a (verš 8slab., hrzymot lslab.), hrzomot (sic) v Pass. tišt. na místě stejném. Od hrzmetu světského EvOl. 64b. hrzmet voza tumultus quadrigae Ol. Mich. 1, 12, hṙmet vozu Kladr. tamt. hrzmet bojový fremitus Pror. Jer. 49, 2. Veliký hrzmot Mand. 92b. Miesto hrzmotu Hug. 93. hrzmet tonus Prešp. 148, Rozk. 258; hrzmet sonitus Ol. 4. Reg. 7, 6, Otc. 8a; hrzmet impetus Ol. Ezech. 10, 22, MamA. 26a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hřmet, hřmot m. hřmot, hluk: hřmot rtóv mluvení, křik
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hřmet m. = hřmot
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.