hřmieti, -ḿu, -mí ipf.
dolož. též hřeměti, -ěju, -ie (?) ipf.
1. (o hromu) též neos. hřmít, hřímat, burácet, dunivě se ozývat
2. (o neosobovém) jak, čím hřmít, vydávat dunivý, ryčný, burácivý zvuk připomínající dunění hromu
3. (o prostoru) ot čeho hřmít, dunivě, burácivě zvučet
4. (o Bohu, člověku) proti komu hřímat, zvučně, burácivě(naléhavě) mluvit
5. (o člověku) v co (hudební nástroj) hřímat, zvučně, burácivě dout na něco, vyluzovat z něčeho ryčný zvuk připomínající dunění hromu
6. po kom, na co (duši) čím („honem“ ap.) se hřmotem se hnát, s hlukem udeřit (zaútočit) na někoho n. něco
K 6: jen PříbrZam. Podoba hřeměti (zapsáno hřěměti) dolož. ojed. v MamUKC
Sr. hřímati
Autor: Miloslava Vajdlová