hamišný adj.
dolož. jen hanišný adj.
k hamiš, sr. střhn. hamisch, hëmisch
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
hamišný, hemišný, -štný hamištný, hemištný, adj. z hamiš, hemiš: pravá milost zevnitř bode…, ale hamištná milost blští se fictus amor nitet Zrc. Múdr. 693. — Adv. -ně hamišně, hemišně, hamištně, hemištně: (Břětislav) od jednoho lovcě (najatého od Vršovců) hamyſſnye byl jest raňen PulkR. 73b: někto sě směje z závisti, někto z nevěry, to hemišně, někto z zabylstvie HusE. 1, 272.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hamišný, hemišný adj. lstivý, klamný; předstíraný, zákeřný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hamišný adj. (z něm.) = lstivý, předstíraný, poťouchlý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.