hložie, -ie n.
k hloh
Sr. hlohožie, hlohovie
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
hložie, -ie, neutr., kollektivum z hloh. — Vzende hlozye a trnie vepres et spinae Pror. Isa. 5, 6. Zda-li sbierají ſ hlozie fíky de tribulis Koř. Mat. 7, 16. hlozzie carduus Ol. 2. Par. 25, 18. — Okolo (hradu) hlozye husté bieše DalC. 38. Země bode jej hlożím Kruml. 6a. Jakož trnie, ostré hlozie, takéž bode v světě zbožie NRada 1779. — Radějí bych kopal hlozie Hrad. 141a, pořekadlo. — Zda-li sbierají s bodlákóv fíky? HusPost. 134b, nadepsáno: ſ hlohożie (sic); hlohozie (sic) vepres MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hlohožie, hložie, -ie n. hloží
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.