hořějní adj.
sr. hořějie
arch. (o území) horní, hořejší („hořější“), ležící v horní části rozsáhlejšího celku
Sr. ant. dolejní. – Též součást jm. míst.
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
hořějní, adj., obig; z kompt. hořějie, v. hořě. — Jenž kryješ vodám horzieynye jich superiora ŽWittb. 103, 3, horzieynie ŽGloss. tamt., horzeynye ŽPod. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hořějní, hořější adj. horní, hoření, hořejší
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.