holúbkový adj.
k holúbek
1. (o podobě, vzezření) (ve funkci gen.) holoubka
2. (o části těla) holoubkový, vlastní holoubkům
Sr. holubí
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
holúbkový, adj. z holúbek. — Tvojě zraky holubkowa Vít . 27b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
holúbkový adj. z holúbek: holubí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
holúbkový adj. = holubičí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.