holubičný adj.
k holubicě
1. (o části těla) holubičí, pocházející z holubice, vlastní holubicím
2. fig. (o vlastnosti) daný, udělený milostí Ducha svatého
Sr. holubičí
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
holubičný, adj. z holubicě, Tauben-: peřie holubyczne pennae columbae ŽPod. 67, 14.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
holubičný adj. holubičí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.