horničí adj.
k horník
1. hornický, (ve funkci gen.) horníků, (o „rychtáři“) vykonávající soudní pravomoc v horní osadě, městě ap.
2. jur. právo horničie horní právo, závazný soubor právních norem upravujících zvl. důlní činnost
Sr. horný¹, horní¹, horský, právo II/2
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
horničí, adj. z horník. — (Páni) za horničie syny své děti otdati slíbiechu DalJ. 102 z Ješ., za syny měšťanů Kutnohorských.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horničí adj. hornický
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.