horský adj.
k hora, Hora
1. horský, (ve funkci gen.) hory n. hor
2. horní, hornický, (ve funkci gen.) horníků; jur. právo horské horní právo, závazný soubor právních norem upravujících zvl. důlní činnost, (o „rychtáři“) vykonávající soudní pravomoc v horní osadě, městě ap., hodina horská pracovní doba v dole
3. kutnohorský
(o měšťanu) usedlý v Kutné Hoře
(o penízi) ražený v Kutné Hoře
(o potoku) tekoucí Kutnou Horou
Hojně dolož. jako součást vl. jmen
Sr. horničí, horný¹
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
horský, adj. z hora, Berg-: veš list horzſky (sic) Vít. 5b, rým: morzſky. — Kutnohorský: na horſkem předměstí KolB. 2a (1494), v horſke čtvrti tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².