|
|
|
hostiný adj. hostinný adj. zř. hostiní adj. zř. hostinní adj. k host 1. cizí, nedomácí, pocházející odjinud (o části textu) přidaný odjinud, nejsoucí součástí základního textu (o nauce) cizí, nejsoucí v souladu s vlastním učením (o vodě) přitékající jinak než obvyklým korytem, zvl. přechodně, jako důsledek větších dešťů (sr. StčS s. v. „pohostinný“ 2) 2. (o člověku) jsoucí cizincem; též zpodst. 3. (ve funkci gen.) cizince 4. (o právu) cizinecký, týkající se cizinců 5. ojed. zpodst. přistěhovalec, novousedlík (sr. ESSČ s. v. „příchozčí“, StčS s. v. „novák“ 2) 6. poddanský, týkající se poddanství (?) 7. (o území) poddanský, obývaný n. spravovaný poddaným, zvl. držený v nájmu přistěhovalcem (?) 8. (o člověku) jsoucí někde jako host 9. (o prostoru, zvl. budově, jejím vybavení) určený pro hosty; dóm hostinný, dóm hostinní „hostinicě“ 1 10. (o člověku, jeho činnosti) věnující se hostům, zaobírající se hosty Dolož. též vl. jm. místní Hostiný, Hostiná, Hostiné, Hostinný, Hostinná, Hostinné. Adj. vychází z poses. tvaru hostinъ Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026). 
hostinný, též hostiný, adj. Může býti někdy tvar určitý possessiva *gostinъ hospitis, jako je na př. synový ze synovъ, jindy pak z téhož possessiva utvořeno příponou -ьnъ, srov. stsl. gostinьnъ hospitalis a subst. gostinьnikъ caupo; podle dvojího tohoto původu měl by býti rozdíl ve psaní -n- a -nn-, a také rozdíl u významu; ale v příkladech známých se nejeví. — Cizí, fremd. Tvé siemě hoſtynno má býti v zemi nevlastní peregrinum futurum sit Ol. Gen. 15, 13, hoſtynno Mus. tamt. Jestli že by se zmohla ruka u vás příchozieho nebo hoſtinneo peregrini Kladr. Lev. 25, 47, ruka příchozieho neb hoſtynneho Mus. tamt., ruka hoſtynneho Ol. tamt. (Demetrius) zachova u sebe vojsko hoſtinne peregrinum Comest. 210b (2); kromě vojska hoſtinneho excepto peregrino exercitu BiblG. 1. Mach. 11, 38, vojska hoſtynneho Mus. tamt., zástupa hoſtynneho Ol. tamt. Šalomún vybra mužóv … hoſtinnych proselytas Comest. 151b. Synové hoſtini oráči a vinaři vaši budú filii peregrinorum Kladr. Isa. 61, 5. — Hostinský, Gast-; stsl. gostьnьnъ hospitalis: domek hoſtynny cella hospitalis Otc. 84a; hoſtyna hospoda pandochium t. 78b. — Adverb. po-hostinu, z lok. po hostinu n. po hostinnu, = v cizině, in der Fremde, auswärts: (Abraham) aby tu byl pohoſtinu ut peregrinaretur Kladr. Gen. 12, 10; z příchozích, již pohoſtynu jsú u vás qui peregrinantur Mus. Lev. 25, 45; králi! radím tobě, měj své věrné vždy při sobě, najviec kdež jsi pohoſtinu NRada 1338; když po téj chodbě tu pohoſtinu sedm let v Ejiptě bydléchu OpMus. 71b; on vypověděncem umře pohoſtinu BřezSnář. 111; ten pohoſtinu zahynul peregre Ol. 2. Mach. 5, 9. pohoſtynu Mus. tamt.; — a pohostině: na horách pohoſtynye života zbyl peregre Mus. 2. Mach. 9, 28. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hostinný, hostiný adj. cizí, příchozí; hostinský: hostinný dóm, hostinná hospoda hostinec; adv. po hostinu pohostinsky, jako cizinec, jako host Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|