hostinicě, -ě f.
hostinnicě, -ě f.
hostěnicě, -ě f.
k hostiní, hostiný
1. zařízení poskytující pocestným za úplatu ubytování a stravování (sr. StčS s. v. „obecnicě“ 3, „posadnicě“), hostinec
2. hostinský pokoj, místnost určená pro hosty (sr. StčS s. v. „otpočivadlo“ 2)
Dolož. též vl. jm. místní Hostinicě, Hostinnicě. Sr. stsl. gostinьnica
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hostinnicě, též hostinicě, -ě, fem., hostinec, Gasthaus; stsl. gostinьnica cauponium. — Nebieše miesta v hoſtynyczy in diversorio EvOl. Luk. 2, 7. Když by (Mojžieš) na cestě w hoſtinyczy, aby pojědl in diversorio Comest. 55b. Jenž na hoſtynnyczy přebývá Otc. 325a; ležiece v jeho hoſtinnicy utentes illius diversorio Pr. Súdc. 18, 3; hoſtinicze diversorium…, hospitium Lact. 53a; hoſtinnici (akk.) pocestných diversorium viatorum Pernšt. Jer. 9, 2; w hoſtynnyczy in diversorio Ol. Gen. 42, 27, Mus. tamt., w hoſtynnyczi Lit. tamt., MamB. 17a, t. 56a; do hoſtynicze ad diversorium Otc. 88a, w hoſtynnyczy (akk.) tamt.; w hoſtynyczi EvZinm. 5; — hoſtynnyczye hospita Rozk. 3000, krčma, hoſtenycze (sic) též Prešp. 1975.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hostinicě, hostinnicě, -ě f. hostinec, hospoda
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.