|
|
|
hrana, -y f. hrano¹, -a n. čeho ostré zakončení nějakého předmětu, ostrý kraj předmětu, hrana, okraj, roh (o tvaru něčeho) „na čtyři hrana“ čtyřhranný, mající čtyři hrany (o úpravě tvaru něčeho) „na tři hrana“ do útvaru o třech hranách, tj. do hranolu; „na čtyři hrana“, „na čtyři hrany“ do útvaru o čtyřech hranách, tj. do čtverce (sr. ESSČ s. v. „čtvrtní“) přen. „čtyři hrana“ co má čtyři hrany, co je „čtverohranaté“ Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
hrana, -y, fem., a hrano, -a, neutr., Ecke, Kante; stsl. grunь angulus Mikl. Lex. a Etym. Wtb., u významu přeneseném titulus, caput (v písemnictví), rus. granъ, pol. graú, Podle stsl. dat. lok. sing. granê Mikl. Lex. jest předpokládati také nom. grana fem., a neutr. grano, -ese, je doloženo tutéž u významu přeneseném versus. — (Dřevo kříže) na trzy hrana jest stvořeno a tak z rájě vyneseno, čtvrté (t. hrano) svrchu přičiněno, ot Pilata učineno; každý roh dřěva toho… má obláščé své znamenie Vít. 19a, hrana a roh u významu stejném. Plášč na čtyři hrana udělaný Řád kor. 592, do čtyř rohů. Čtyři hrana (věci čtverohranaté) HusE. 1, 349. Na cztyrzi hrana per quadrum Ol. Ezech. 40, 47, quadranter MamB. 69a; na čtyři hrany Ben. Jg. — Sem patří podle souvislosti trvám také: strana…, hrano (sic) *stadix…, vrstva Prešp. 581 v kap. de arboribus a Rozk. 1087, hrana *stadix RVodň. ad 47b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrana, -y, fem., obyčejně plur. hrany n. hrana, hran, Trauergeläute; z koř. graMikl. Etym. Wtb., srov. stsl. graj cantus, grajati crocitare. — Po smrti mu (Tristramovi) hrana zvonicím Trist. 393. Zvonili mu hrany po všech farách Let. Jg., zvonili hranu po Praze tamt. — (Šalomoun) zpievá nadložnie hrana epithalamium Lit. Hier. Paul. 7. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrana f., hrano n. hrana, roh Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|