hroziti sě, -žu, -zí ipf.
k hroziti
1. koho, čeho, čím hrozit se, děsit se něčeho, pociťovat hrůzu z něčeho
2. na koho vyhrožovat někomu
Sr. ohroziti sě, zahroziti sě
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026).
hroziti, -žu, -zíš, impftiv., drohen; stsl. groziti minari. — nehrozil jest non comminabatur MamA. 30a, nehrozyl jest (též) Anon. 5a, hrozyti bude comminabitur Ol. žalm 102, 9. (Marek) hrozi CisMnich. 97a; hrozye (part.) jemu sic i onak Pulk. 66b; že mně pro tě tako hrozie Hrad. 141a. Osudové moji mně brzkú smrtí hrozije Alxp. 5, hroziti komu čím. Často rada nevěrných lidí byla vzbuzena proti cěrekvi, že jsú na ni jako búře mořská byli hrozyece Mat. 115, hroziti na koho. — hroziti sě koho, čeho: ani ſye gich hrozyti ne formidetis Ol. Deut. 20, 3; duchu mého hyrzieſſe (sic) ſie žena má exhorruit Ol. Job. 19, 17, dýchání mého hrozí se manželka má Bibl. 1857 tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².