huntéř, -ě m.
huntieř, -ě m.
huntýř, -ě m.
huncieř, -ě m.
sr. střhn. hunt
řezník nepřidružený k místnímu cechu
Dolož. též jako vl. jm. osobní Huntéř, Huntieř. Sr. masař, řězník
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
huntéř, -tieř huntieř, -týř huntýř, -ě, masc., řezník přespolní, do města maso donášející, Landfleischhauer Jg., WintObr. 2, 297 (z r. 1550), TomP. 2, 371. — Od řezníkuov, jenž slovú huntierzi Lún. list. 1403. — Břidil, Pfuscher: anger, spatorius vel cruciator… Huntijerz Lact. 12c. — Příjm.: Huntyerz TomZ. 1391 n 276.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
huntéř, huntieř, -ě m. přespolní řezník dovážející maso do města
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
huntéř m. = přespolní řezník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.