hyndrovati, -uju, -uje ipf.
sr. střhn. hindern
1. koho v čem, co komu bránit, klást překážky někomu v něčem, omezovat někoho v něčem
2. koho ap. špatně zacházet s někým, působit potíže někomu
3. co (dokument ap.) napadat (kvůli platnosti), zpochybňovat
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 10. 9. 2026).
hindrovati, hyndr- hyndrovati, -uju, -uješ, impftiv., překážeti, obtěžovati, výčitkami nebo skutky trápiti, týrati; z něm. hindern. — Což se vlny dotýče…, aby jemu hyndrowana nebyla KolCC 27b (1553), aby mu nebylo bráněno vlnu si vzíti, prodati atd. Věno od dlužníkuov nemuož hyndrowáno býti Brikcí 122, na věno nesmějí sahati. Co pak týž Jiřík kněží dobrých oblúpil, hyndrowal Hilar. 18b. Pavel nemá od žádného pro vydánie těch peněz Jiříkovi hyndrowan býti KolB. 97a (1498).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hindrovati, hyndrovati, -uju, -uješ ned. překážet, činit překážky; obtěžovat, týrat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hyndrovati, hindr- hindrovati nedok. (z něm.) = překážeti, překážky činiti; — obtěžovati, týrati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.