|
|
|
jasnost, -i f. k jasný 1. jas, záře 2. čeho jasnost, zářivost 3. čistota, čeho (vody, pravdy) čirost, průzračnost, (skla) průhlednost 4. čeho (počasí, obličeje) jasnost, nezachmuřenost, (oblohy) bezmračnost 5. čeho (svědomí) čistota, koho mravní čistota, neposkvrněnost 6. čeho, čí lesk, sláva, proslulost 7. čeho (rozumu ap.) bystrost, pronikavost 8. čeho (sdělení ap.) jasnost, srozumitelnost 9. koho, čeho skvoucnost, výjimečnost, vznešenost 10. v titulu, zvl. králů a knížat i vysoké šlechty Jasnost (arch.) Dolož. též jěsnost. Sr. světlost Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
jasnost, -i, fem., tiché, jasné počasí, lesk, ruhiges, klares Wetter, Glanz. — Ustavil búřiu w yaſnoſti in auram ŽKlem. 106, 29; yaſnoſt serenitas Prešp. 138; yaſſnoſt též BohFl. 41, Nom. 70b. Těla w iaſſnoſti sě lstknúti budú Kruml. 302b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jasnost, -i f. jasno, lesk; tiché jasné počasí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|