|
|
|
jatka, -y f. 1. dutina ve skále n. v zemi vhodná k ukrytí člověka, zvl. jeskyně 2. čí (duchovního) nejprostší obydlí k rozjímavému životu o samotě, poustevna 3. nuzný příbytek, útulek k přebývání, chýše, chatrč, chalupa; jatka lotrová expr. peleš lotrovská, útulek lotrů ap., nekalých živlů 4. bouda, jednoduchý dřevěný přístřešek strážní domek ve vinici mont. kavna, přístřešek nad ústím důlní šachty 5. masný krám, v něm zvl. místo, kde se dobytek zabíjí a bourá 6. bibl. pohanský chrám, pohanská modlitebna, rituální místo, kde se provádí krvavá oběť 7. komora, spižírna, místnost sloužící k ukládání kuchyňských potřeb a zásob Sr. budka 2, božnicě, katrčě, komňata, pelešě, chalupa Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
jatka, -y, fem., chaloupka, chyše, chrám (modlářský), peleš, doupě, jeskyně, Hütte, Götzentempel, Höhle; demin. z *jata, pol. jata, chata chatrč. — iatku lotrovú speluncam latronum EvZimn. 17. Když před tú (poustevníkovou) yatku stáchu Kat. v. 428; pústenník… vede ji (Kateřinu) do svéj yatky t. v. 927; ana… ot ňeho (Kateřina od pústenníka) z gatky vynide t. v. 941. Kázal jě (starosta obě sestry) v jednéj zatcze (sic) zavřieti ML. 80a. Stánek boží skryl w yatczie hory Sinai Lit. 2. Mach. 2. obs. — Jiné pohanských modl yatki cetera delubra gentium Ol. 2. Mach. 11, 3, jiné pohanské modly iatky Mus. tamt.; yatki pohanských model delubra MamC. 132a; iatky, pelešě, katrčě delubra MamV. Udělá sobě yatku neboli búdu KázLeg. 127a. yatka caverna Prešp. 86, Rozk. 116, RVodň. 55c. — Plur. jatky, jatek, řeznický krám, Fleischbank: yatky macellum BohFl. 685. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jatka f. chaloupka, chýše, chata, chatrč; pohanská svatyně; peleš, doupě; jeskyně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jatka f. = chaloupka, peleš, doupě, jeskyně Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|