|
|
|
kázn, -i f. pozd. též kázen, -zně f. pozd. též kázeň, -zně f. k kázati 1. čí napomínání, nabádání 2. kázeň, vědomá podřízenost zásadám chování a jednání, poslušnost 3. slušnost, mravnost, zvl. dvorský mrav, zdvořilost 4. čí přísnost, důslednost, zásadovost 5. čí právo dohlížet na zachovávání „kázně“ 3, pravomoc, zvl. trestní; „do kázni vzieti“ ap. koho uplatnit svoji pravomoc vůči někomu; „do kázni jíti“ být vystaven trestní pravomoci; fig. vězení v kázn vsaditi koho ap.uvěznit 6. čí trest, trestání („tresktánie“) 7. čí (boží) zkrušení, postižení někým, nouze 8. obava, strach 9. kázání („kázanie“ 4) Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026). 
kázn, kázň, kázen, kázeň, -zni, fem., trest, trestání, kázeň, kázanost, poslušenství; Strafe, Zucht, Oboedienz; stsl. kaznь poena, kajaznь poenitentia. — Dóstojen kazny dignus plagis Ol. Deut. 25, 2, kázn = bití, trest. Náhle, soci (hrozí Prokop německým mnichům), ottudto ven; pak-li toho neučiníte, boží kazen nad sobú uzříte Hrad. 26a, boží kázn, boží trest. My ť jsmy byli v jeho kazny, chovaj sě každý také kazny (naříkají němečtí mniši, jež Prokop berlou byl tepal a z kláštera sázavského vyhnal) t. 27b. Dachu jemu (mnichovi, který svým hlasem se chlubil) osličí kazn t. 18a, osličí kázn = trest nějaký (sedění na dřevěné oslici?). Krčmář… sám krade s děvkú i s ženú, nedávajíc u pravú mieru svého pitie, jako slušie. proto pójd(ú) w kazn jich duše t. 114a, v kázn, v trest do pekla. S milosti by ta kazen byla Tkadl. 34b. Bez kaznie impune Lact. 245a. kazny inerepatione MamA. 27a. U dvoróv někto sě dopustí něco, že musí do věže w kazen páně jíti ŠtítMus. 50a, že musí do věže w kazen páně jíti ŠtítOpat. 304b, kázn páně, trestání pánem uložené. Podlé této kazny Vršovicóm sě stalo DalC. 55 (v překl. stněm. jinak). Přijměte kazn a bude ť vám probytečno Štít. ř. 239a. — Ktož klade do desk a ve dskách sám nemaje, a kupující věda o tom i přijímá, jsú oba v kázeň vzata ČelNál. 3, 1. — Já ť sem vlček již v tvé każni Baw. 33a, kázn, poslušenství, Oboedienz; chtěla ť bych ráda býti na tvém dvoře jsúc v tvé kazni t. 151b. — Hřiešníku řekl bóh…: Ty jsi nenáviděl kazny odisti disciplinam ŽWittb. 49, 17, kazṅi ŽGlossKlem. tamt., nenáviděl si kazni ŽKlem. tamt., kázn, kázanost, kázaný mrav; kazny… nauč mě disciplinam ŽWittb. 118, 66, kazen ŽKlem. tamt. Prokop… ve čsti i kazny prospěl Hrad. 2a. Mnozí blázni, nejmajíce božie kazny…, letie k nim (ženám ulíčeným atd.) t. 99a. Drž kazen tene disciplinam Ol. Prov. 4, 13. Sdržě svú kazen Zbyhněv i obráti v smiech ten svój hněv DalC. 45, v překl. stněm.: behilt sin zcucht. (Alexander) byl by viec jako osvěta čsti, kazny i milosirdie AlxH. 6, 16. Orel se od toho vzdáli s kazny NRada 86. Bobr… promluví s kazni a řka t. 1635. kázen vojákuov HrubLobk. 74a. — kazn disciplina Prešp. 1029, kazen též MamA. 19b; z kaazny Štít. ř. 239a; kázni mé disciplinam Ol. Lev. 26, 23. — Mužé ninivetščí… pokánie zděli w kazny Jonášově in prædicatione Jonæ EvOl. Mat. 12, 41 (223b), kázn = kázaní (dial.), Rede, Ermahnung; a mnohem viece věřichu ve ň pro kazen jeho propter sermonem Ev.Víd. Jan 4, 41. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kázn (jednoslab.), kázň, kázen, kázeň, -zni f. počestnost; slušnost, dobrý mrav; poslušenství, služba, disciplína; napomenutí, pokárání, trest, bití Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
káz(e)n, kázn, kázen f. = slušný mrav, slušnost, počestnost; poslušenství, služba, kázeň, vedení, kárání, trest, napomenutí Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|