|
|
|
ký, kého m., ká, ké f., ké, kého n. pron. kýsi, kéhosi m., kási, kési f., kési, kéhosi n. pron. kýž, kéhož m., káž, kéž f., kéž, kéhož n. pron. 1. interog. ký, jaký 2. ve větě zvolací jaký; vyjadřuje velkou míru toho, co je označeno substantivem ve funkci interj. ký črt k čertu; vyjadřuje překvapení, údiv ap. 3. relat. který, jaký 4. relat. abs. co; ké – ké (– ké) který – který (– který), jaký – jaký (– jaký) 5. indef. nějaký K významu lexému v. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, s. 160, 244. Sr. jaký, ké, kaký, něký Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 22. 10. 2026). 
ký, pronom., který, jaký, welcher, was für, qui, qualis; stsl. kyj qualis, z kъ-jь. — Jaký je črt neb ky veles aneb ky zmek tě proti mně zbudil Tkadl. 24b. Jest pilné poznati, ka j’ cěsta pravá a ké nepravá Štít. ř. (v řeči o sv. Tomě), key hřích Blah. 268. keyž čert se tam nadírá Solf. Jg. — ká lichota, kau lichotu Blah. 268. W kuz hodinu zapovědného ovoce sniete, smrtí umřete Pass. 174; w kuz hodinu Krist. 7b. W ku dobu zloděj přišel EvVíd. Luk. 12, 39. Jakož w ka doba vizi BrigF. 22, t. j. v ká doba (plur., srov. doba). — Vědě, ež si na to myslil, ke czye tělo PassKlem. 161b, t. j. ké čie tělo (které z těl nalezených jest čí). Maria vece: Mój synu žádúcí, ke svéj choti dáš vítanie? Však vieš, ež jest… to vše naplnila, což s’ jiej kolvěk rozkázal Kat. v. 1017. Poznaj, ke ť jest slovo škodlivé Hug. 303. — Neutr. ké skleslo v absolutivum, v. ké. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ký zájm. který, jaký Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ký pron. = který Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|