kýla, -y f.
dolož. též kýle, -e f.
med. kýla, chorobné vychlípení vnitřních orgánů v břišní n. tříselné oblasti
Sr. klín, próstřěvek, prótrž, úpast
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026).
kýla, -y, fem., Bruch, hernia; stsl. kyla hernia. — Ktož jmá zimnici v týlu neb snad neskrovnu kyly (m. kýlu) Mast. 123. Stává se kyla druhdy od vlhkostí velikých Rhas. 151. Pruotrž neb kayla ruptura RostlF. 13a. kila hernia Rozk. 1574, RVodň. 22b, kyla též Rozk. 2301, Veleš., BohFl. 436, Nom. 67b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².