křivomluvný adj.
k křivý a mluviti
bibl. zpodst. kdo mluví křivě, nepravdivě, utrhačně, pomlouvač, utrhač ap.
Sr. křivdomluvný
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
křivomluvný, adj., falsch redend, verleumderisch. — krzywomluwny suscitatur falsiloquus adversus faciem meam Ol. Job. 16, 9. Srov. křivdomluvný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křivdomluvný, křivomluvný adj. lživý, lhářský, prolhaný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
křivomluvný v. křivdomluvný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.