klenótek, -tka/-tku m.
k klénot
malá drahocenná věc, malý šperk
Sr. dárek, klenotec
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
klenótek, -tka, -tku, masc., demin. z klénot. — Kteráž (vdova) sě kochá v rozkošných klenotcziech, pateříkách, rúškách ŠtítMus. 13a; (vdova) stojéc po lepém kroji rúcha, po rúškách lepých, po klenotczích t. 14b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klenótek, -tka, -tku m. demin. z „klénot“
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.