kléti, klnu, klne ipf.
pozd. též klnúti, klnu, klne ipf.
1. (o člověku) koho, co proklínat někoho n. něco, zlořečit někomu n. něčemu, vyslovením kletby přivolávat zničující trest na někoho, něco; (o Bohu) koho svým výrokem odsuzovat k zničujícímu trestu; přen. (o abstraktním) koho činit prokletým, způsobovat něčí prokletí
2. co zavrhovat, zatracovat; relig. (o Bohu) koho zavrhovat, zatracovat; zbavovat milosti
3. koho vypovídat, vyobcovávat
4. eccl. jur. koho exkomunikovat, uvrhovat do (církevní) klatby
5. klít, nadávat; koho nadávat, spílat, lát někomu
Na základě pozdního dokladu klejte BechNeub 38b nelze vyloučit též kléti, kleji, kleje
Sr. achtovati, láti, otlúčiti 5, proklínati, tupiti, vyobcovati, zlořěčiti
Autor: Irena Fuková