|
|
|
kobos, -a/-u m. kobes, -a/-u m. sr. maď. koboz 1. strunný hudební nástroj 2. dechový hudební nástroj Dolož. též jako vl. jm. osobní Kobos Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026). 
kobos, -a, -u, masc., název několika různých nástrojů hudebních. — Na rotách i na koboſy lyris et cymbalis Ol. 1. Par. 15, 16, na koboſi Lit. tamt., BiblD. tamt., na kobose Hlah. tamt., na koboſe MamV., kobos = cymbalum, cymbál, stněm. zimbel = kleine mit einem Hammer geschlagene Glocke; kobos cymbalum MamA. 18b; — na koboſy tibiis MamD. 300a, kobos = tibia, píšťala. Pfeife, Flöte; kobos tibia t. 310a, MamE. 319b; — cum cythara s koboſſem SekvE. 35a, kobos = cythara; cytharam koboſſ tamt.; — kobosy nablum Veleš., kobos = nablum (nablum, nabulum = psalterium, nástroj strunový Diefb. Gloss.); — zvuk trúby a píšťaly a huslí a koboſu a žaltáře sonitum tubæ et fistulæ et sambucæ et psalterii ProrTelč. Dan. 3, 5, kobos = sambuca (nástroj strunový); zvuk… koboſu Pernšt. tamt. — Kobos, húsle a buben a víno na hodech vašich HusE. 1, 127. — Srov. kobez a kobza, kobzička. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kobos, -a, -u m. nějaký hudební nástroj (cimbál, citera, kobza, flétna aj.) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|