kolera, -y f.
k střhn. kolera, střlat. cholera
1. med. žluč chápaná jako tělesná šťáva vzdušné ohnivé podstaty vyskytující se mj. v podobě žluté krevní pěny
2. med. jaká („črvená“, „žlutá“ ap.) nemoc způsobená nerovnováhou tělesných tekutin, zvl. přebytkem žluči v těle
kolika, „třěvnie dna“
Sr. pěnohorka
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
kolera, -y, fem., nemoc toho jména: (nakažení) pak-li ť přijde z colery, tehdy ť bude žluté barvy Chir. 181a; (zimnice) pochodí z černé colery t. 220a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².