komořička, -y f.
k komořicě
1. místnůstka, komůrka
2. „pelešě“ 3, prosté obydlí k životu o samotě; [v klášteře] cela, komůrka
Sr. komórka, komórečka
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
komořička, -y, demin. z komořicě. — Vjíti w komorzyczku Alb. 60b; všed do komorzyczky in cubiculum Otc. 17a; vejdi w komorziczku…, vejdenie w komorziczzku Kruml. 186b. Po sedmdesáte komorziczkach cellulas Lit. praef. in Paral.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
komořicě, -ě, komořička, komórka f. komůrka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
komořička f. = komůrka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.