končát, -a/-u m.
k konec
bibl. arch. končíř, dýka („končieř“)
Dolož. zřídka za lat. pugio
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
končát, -a, -u, masc., dýka, Dolch. — Pochytiv konczat arrepto pugione Lit. Num. 25, 7, Mus. tamt.; pochytiv konczát Ol. tamt. — Srov. končieř.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
končát m. dýka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.