korbel, -a/-u/-e m.
k střhn. kórbel
1. korbel, větší baňatá nádoba na pití, zvl. dřevěná
2. rostlina (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní Korbel
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026).
korbel, -a, -u a -e, masc., Humpen. — Mají býti panny, panie žákóm a korbelly chlapóm DivVít. C. 10. — Korbel na vodu při požáru WintObr. 2, 241 (z r. 1545). — Svícen dřevěný nebo železný, na nějž se svíčky lepily t. 1, 454. snad podobný korbeli. — Příjm.: Tuoma Korbel KolB. 70a (1497), Martina Korbele Běl. 1475.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².