kozlecí adj.
k kózle
(o masu, krvi ap.) pocházející z kůzlete; též zpodst.
Dolož. též jako kozletcí. Sr. kozelčí 1, kozina, kozletina, kozlíkový
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
kozlecí, adj. z kózle, Zicklein·; z kozlęt-j-. Stýká se a mate u významu s adj. kozí, Ziegen-. — Kuoži kozleczy chlupatú pellem pilosam caprarum Pr. 1. Reg. 19, 13. Kóžku kozleczi Lit. tamt., kozleczy Ol. tamt. Kóžka kozleczie pellis caprarum t. 1. Reg. 19, 16. Kóžkami kozletczímy hædorum t. Gen. 27, 16. Srsti kozleczy Comest. 68a. Maso kozlecie Sal. 503, t. 524. Maso kozlecie hædulina MamA. 21b. — Jiné jest kozelčí, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².