kozlenec, -ncě m.
k kozel
1. menší rohaté zvíře obvykle chované ve stádu, zvl. jeho samec, kozel
2. kůzle, mládě kozy n. „kozla“
Sr. kozlec, kozlátko, kózle, kozlík
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
kozlenec, -ncě, masc., kůzle, Zicklein; bývá zvláště v plur. k sing. kózle. — Buďte jako kozlenczy hædi Pror. Jer. 50, 8. S skopci a s kozlenczi cum hædis Ol. Ezech. 27, 21. Přines mi dvé kozlenecz Comest. 36a, ComestC. 35a. Jeden nesa tři kozlencze Comest. 131b. Jich (nemocných) krmě mají býti jakožto kozlenczi, kuřenci LékB. 183b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kozlenec, -ncě m. kůzle
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kozlenec m. = kůzle
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.