krásnost, -i f.
k krásný
1. zř. čeho (božského) jas, světlo, záře
2. jaká, čeho krása, půvab, spanilost, zdobící vlastnost vzbuzující libost a obdiv
čí krásný vzhled
3. čeho výjimečnost, nadprůměrnost, vysoká kvalita n. hodnota, vlastnost vzbuzující uspokojení; (řeči) vytříbenost, vybranost
4. ojed. bibl. výjimečně hodnotné, vzhledem, užitkem ap. nadprůměrné místo
Sr. krása
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
krásnost, -i, fem., jasnost, světlost, sličnost, krása, Licht, Schönheit. — In regno claritatis v království kraſnoſty SekvE. 52a. Ztučnějí kraſnoſti púščné speciosa ŽKap. 64, 10. Co těch kraſnoſti jest v zemských stvořeních ŠtítPař. 10b. kraſnoſt domu tvého decorem ŽKlem. 25, 8; kraſnoſt polská pulchritudo ŽKlem. 49, 11, ŽTom. tamt. — Srov. krása.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krásnost, -i f. jasnost, světlost; sličnost, krása
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.