krasomluvec, -vcě m.
k krása a mluviti
kdo krásně, vytříbeně mluví, řečník, rétor
Sr. krásnomluvný, krásnořěčec. Nelze vyloučit existenci m. krasomlúvcě
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
krasomluvec, -vcě, masc., Rhetor. — Veliký kraſomluwecz Comest. 218a. — Srov. krásnomluvec.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krasomluvec, -vcě, krasořěčec, -čcě m. řečník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.