kupčiti, -ču, -čí ipf.
k kupec
1. obchodovat, směňovat zboží za peníze; čím, s čím, skrzě co, v čem obchodovat s něčím; též fig.; mezi kým, s kým obchodovat s někým, směňovat s někým zboží za peníze; též fig.
2. o koho, ot koho, na kom vydělávat na někom, mít z někoho zisk
Sr. kúpiti, kupovati, tržiti
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
kupčiti, -ču, -číš, impftiv., handeln, Kaufmannschaft treiben. — (Falešní prorokové) budú na vás kupcziti HusPost. 72a. (Ten) sčestie bude mieti ve všem kupectví, v čemž kupcziti bude ChirB. 28a. Budem kupeziti mercabimur Koř. Jak. 4, 13; kupczym mercor SlovE. 221b; kupcżiete! negotiamini Ol. Gen. 34, 10, kupczyete Mus. tamt.; kupczyecz Rúd. 16a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kupčiti, -ču, -číš ned. obchodovat, kupovat a zároveň prodávat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.