květina, -y f.
k květ
1. květ
2. bot. rostlina s výraznými žlutými květy, třezalka, rýt barvířský ap.
Dolož. též jako vl. jm. místní Květina. Sr. květec a SSL s. v. luteus 1
Autor: Andrea Svobodová, Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026).
květina, -y, fem., prý rostlina toho jména. — kwyetina *luteum Prešp. 746 v kap. De herbis ignotis; kwyetyna *byteum Rozk. 1421.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².