kvietie, -ie n.
k květ
kvítí, květy, květiny, kvetoucí rostliny
Sr. kvietek, kvietíčko
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026).
kvietie, -ie, neutr., kvítí, Blumen, Blüten; koll. z květ, stsl. cvêtije flores. — Květe, všeho kwietie kráše ktvúcí Hrad. 55a, všeho kuietye kráše ktvúcí Kunh. 146b. Všeho quiete Kunh. 151a, kwiete polské lilia Koř. Luk. 12, 27, m. kvietie. Otýkajte mě kwietym floribus Ol. Cant. 2, 5. Po kwíetí uzrachu hroznové post flores Kladr. Gen. 40, 10. — Z těch kwitij Háj. herb. 7b, kollekt. vzato za plur.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².