lácě, -ě f.
čeho (světa) lehkost, lehkovážnost (?)
Jen UmučRoud v rýmu. K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. láce
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
lácě, -ě, fem., lehkost, lehkovážnost, Leichtfertigkeit; z lat-, srov. pol. łatwy lehký. V nč. láce je význam pošinut. — Těžko mi býti v chudobě střěd tohoto světa lacye, těžky sú mi všěcky prácě Rúd. 13a. By mě tohoto světa lacye nesmútila t. 36a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lácě, -ě f. lehkost, lehkovážnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lácě f. = lání, hanobení; lehkost, lehkovážnost, nevážnost (v. i láka!)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.