léska², -y f.
k lésa
1. předmět (zvl. plochý) zhotovený z proutí
2. ojed. (kovový) mučicí nástroj k pálení, upalování v podobě roštu
K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. lísa a Rejzek, Český etym. slov. s. v. líska²
Autor: Irena Fuková, Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
léska¹, -y f.
sr. les (?)
líska, keř plodící drobné ořechy
Dolož. též jako vl. jm. osobní (?; sr. léska²), vl. jm. pomístní a součást vl. jm. pomístního. K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. líska a Rejzek, Český etym. slov. s. v. líska¹
Autor: Irena Fuková, Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
léska, -y, fem., líska, Haselstaude. — leſka corulus (m. coryllus) Vít. 95a, Prešp. 603, SlovBrn. 269, Boh. min. 22a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
léska f. lískový keř, líska
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.