lajno, -a n.
1. čí, jaké lejno, trus; výkal(y); za lajno pokládati co nevážit si něčeho
2. hnůj, směs slámy a výkalů
3. něco mrzkého, špatného, nehodnotného
Dolož. též lýno
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 10. 9. 2026).
lajno, -a, neutr., lejno, Dreck, Mist; zvratnou analogií také lýno. Stsl. laino stercus. — Přijali sú sě lagen amplexati sunt stercora Pror. Jer. Lament. 4, 5. Všecko, což jest na tomto světě, zdáti sě bude mrzčieše… nežli které layno JeronMus. 37a. Člověk s strany těla jest nečistá a smrdutá věc, pytel lajnuov, pokrm črvuov HusE. 1, 143. Kudyž layna vypúščieš stercora Mus. Deut. 28, 27; layna prstí přikryješ egesta t. Deut. 23, 13. layno skotské Mand. 77b; lagen holubích Ol. 4. Reg. 6, 25; lagin holubičích Comest. 165b t. j. lajn, těch lagin tamt., z konských lagin t. 5b, chyška lagyn t. 18a. Súdec lagen Aug. 91a. — layno stercus ŽKap. 82, 11, Prešp. 442, BohFl. 420, RostlD. 85c; layna fimus Ol. Num. 19, 5. — Vlastovčím lynem oslepen Ol. Tob. 2. (obs.); lyny zmazán stercoratus SlovKlem.82a; lyno stercus tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lajno (gen. pl. lajen, lajnóv) n. lejno, výkal, trus: vlastovčí lajno
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.