lapačka, -y m.
k lapač
Dolož. též jako vl. jm. osobní a f. Lapačková (nelze vyloučit ani podobu Lapáčková k Lapáček). Sr. lapák
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
lapačka, -y, masc., loupežník, Räuber. — Vrahové, lapačky neb sahanové KorMan. 172b. lapaczky (homines) rapaces EvTřeb. Luk. 18, 11.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lapač, -ě, lapačka, -y, lapák m. zloděj, lupič, loupežník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.