lavička, -y f.
k lavicě
1. lavička, menší „lavicě“ 1
2. lávka, úzký můstek přes vodní tok
Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Lavička a pomístní Lavička, Lavičky, V Lavičkách. Sr. břev, lávka
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
1. lavička, -y, fem., lavice, lávka, Bank, Steg; demin. z lavicě. — Kde ť jest lawička a plot nízký, tu ť chce každý přelézti RešSir. 110b. — lawiczky trámové transtra (Querbalken) MamA. 36a. — (Žena) šla ode mne přes jednu lavičku, pod nížto bystrý potok tečíše Manž. 152. — Hospodine, rač mě tú lawyczku vésti vzhóru…, bych neupadl dolóv Rúd. 42a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. lavička m. lahvička, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².