lavicě, -ě f.
k lava
1. lavice, druh nábytku sloužící jako sedadlo pro více osob, stůl, lože ap.
„sedacie lavicě“ lavice určená k sezení; „dělná lavicě“ pracovní plocha sloužící k hnětení chleba; „kněhová lavicě“ pulpit, čtecí n. psací pult
2. zvl. v pl. „čtyři lavicě“ tribunál, sbor soudců n. soudních přísedících
Dolož. též jako vl. jm. místní Lavicě. Sr. dvór, pulpit, stolicě, svrchnicě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
1. lavicě, -ě, fem., lavice, Bank; demin. z lava. — Položiž toho nemocného na lawyczy Chir. 244b. lavicze scamnum Prešp. 1853, lawycze též BohFl. 580, lauycze též Boh. min. 22b. — Všecky žaloby…, kteréž před čtyřmi stolicemi nebo lavicemi súdnými… prožalují se ČelMěst. II, 15 (1249, překl. z XV stol.), lavicě súdné, na kterých zasedali přísedící soudu; srov. quattuor scampna iudiciaria t. II, 881 (1396). — By osědlost přísažných obú kniežetství (slezských), kteréž řékají lawicza, vyřkla atd. List. XVI stol. (Perw. 9), lavice = sbor soudních přísedících.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. lavicě m. lahvicě, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lahvicě, láhvicě, lavicě, -ě f. láhev
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lavicě f. = lahvice
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.