lehčiti, -ču, -čí ipf.
k lehký
1. co, čeho činit lehčím, snižovat váhu něčeho
2. med. co (nemocný úd ap.) činit (způsobovat) úlevu něčemu, (střeva) vyprazdňovat
3. co (obtížného) komu ulehčovat, činit méně obtížným; (bolest ap.) zmírňovat
4. co, koho zlehčovat, znevažovat něco n. někoho, ubírat na vážnosti (důležitosti, hodnotě) něčemu n. někomu; co (provinění ap.) brát na lehkou (lehčí) váhu, shovívavě posuzovat
Sr. oblehčovati, polehčovati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
lehčiti, -ču, -číš, impftiv., činiti lehkým, lehčím, zlehčovati, leicht, leichter machen, verringern, schmähen. — (Žil zatínání) údy lehczy Sal. 170. (Srdce) někdy zlé věci sobě odpúští a lehcžij je, kdež oko lidské nevidí ChelčPost. 90b. Ktož hřiechy své vymlúvá a lehcži je sobě t. 156b. Na těch toliko mohú všední hřiechové býti, kteří nic nepředkládají svému hřešení ani jeho čím lehczie ChelčPař. 144a. lehczie-li sobě (lidé, hřešíce) tiem, že sú tomu obykli, a huoř sobě činie ŠtítPař. 123a. Antikrist lehczij řeči božie RokycEvJan. 586a. Lehčili jsú sobě ty listy VšehJ. 367 (st.). Poslúchaj hlasu jeho (andělova), aniž lehċ sobě ho nec contemnendum putes Pr. Ex. 23, 21.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lehčiti, -ču, -číš ned. ulehčovat, zlehčovat, brát na lehkou váhu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lehčiti nedok. = na lehkou váhu bráti, zlehčovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.