lep, -a/-u, též lpa/lpu m.
k lepiti
1. lep, lepidlo, lepivá mazlavá hmota
2. lep, nástraha k chytání ptáků namazaná něčím lepidlem
Sr. nálep, klé, klev
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
lep, -a, -u, masc., Leim, Vogelleim; stsl. lêpъ viscum. Zvratnou analogií podle lep-lpieti bývá také lep- gen. lpu atp. — (Řekové) inhed na všě strany potekú, jakžto ptáci k lepu AlxV. 2131; vňuž ptáci k lepu AlxH. 8, 26. (Řekové) tako na smrt tekú slepě, vňuž ptáci váznú na lepye AlxV. 2045. Pták má-li ť křídle svázáně nebo lpem selnutě…, nemóž sě vzhuoru povzdvihnúti ŠtítVyš. 77b. Aniž tolik osidla svá zlécel jest (diábel), ale i lepem nastražil jest HusPost. 219b; tiem lpem duše jest v svém peří lpena t. 220a. Ptáka lpem zmazaného BrigF. 31. — lepp viscum MVerb.; lep též Prešp. 2529. BohFl. 877, RostlD. 88a; tiem lepem Comest. 17b, lpem tamt.; se lpu Baw. 101, lpu Hrub. 285; složení lpu Háj. herb. 236a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lep, lepa (lpa, lpu) m. lep, ptačí lep
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lep m. (g. lepa, lpa, lpu) = lep
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.