mázdřicě, -ě f.
k mázdra
1. mázdra, blanka obalující orgány n. svaly; med. jaká („břušná“, „bočná“) pobřišnice; („prsná“) pohrudnice; („rohová“) (oční) rohovka n. spojivka (?); („hroznová“, „paúčná“) oční blána protkaná cévami, cévnatka (?; sr. ESSČ s. v. „hroznový“ 5, StčS s. v. „paučina “ 3)
2. placenta, lůžko, blána, z níž je vyživován plod
3. med. pterygium, onemocnění rohovky a spojivky projevující se přirůstáním spojivky na rohovku (?; sr. StčS s. v. „nehet“ 3)
Sr. mázdra, mázdřička
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
mázdřicě, -ě, fem., demin. z mázdra. — Pročež jest se rozdělila mazdrzycze pro tebe (při porodu) maceria Pražsk. Gen. 38, 29. Bude-li raňena mazdrzicze prsnie Rhas. 132. O mazdrziczy břišné Sal. 343. O raňení mozku a mázdřic jeho Rhas. Jg.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².