méňe v. málo
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
méňe, méň, adv., méně, weniger; stsl. mьňe minus. Kompt. k málo, v. t.; akk. neutr. tvaru jmenného k masc. mení, v. t. — Mě mene než jeho přěžěšiješ Modl. 132b. Že (kóň) je mene let jměl, než póvod pověděl Rožmb. 148; že nenie mene k roku čtyř neděl t. 155. Pomenšil s’ ho málem menye ot anjelóv paulo minus ŽKlem. 8, 6. Pak-li ť jest menye kvasnic Hrad. 117b. Ktož svých (hřiechóv) nezná, tehdy cizie velím menye Alb. 31b. Němkyně mienhie bude přieti ľudu mému DalH. 41. Že s’ sě men než oni bála Hrad. 31a (verš 8slab.). Mládenče, mluv jedno v svéj potřěbě, čím pak menye ne v své nebo ne u potřěbě Štít Vyš. 29b; (matka, nad ztrátou otce) sě tiem menye mútieše, že bieše syna nalezla Pass. 290. — meněgj hodné Barl. 2, 3, novotvar méňejie, -jí, méňej; (obyvatelé) proto nicz menyeg mají pilnost mieti Perw. 9 (list. XVI stol.). — Počne člověk menyez menyez rozkoší tbáti Štít. ř. 108b, méňež méňež, = méně a méně. — (Alexander) lomě pod sě… poslední kraj na všem světu, nycſ mene, než kdyžto v mraky vstúpí hrom mútě oblaky AlxŠ. 4, 5, ničsméňe, nic-méňe; a nycz menye já sem následoval hospodina nihilominus Ol. Jos. 14, 8; a nycz menye tři sta muží v trúby hlučiec nepřěstachu nihilominus t. Súdc. 7, 32. — Vařiž to spolu v dobrém víně naymen za hodinu Chir. 275a, najméňe; to čiň naymen do téhodne t. 278b; čímž naymenye kto móž ŠtítVyš. 35b; naymen sedm dní saltem Ol. Num. 12, 14, Mus. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².