mířiti, -řu, -ří ipf.
mieřiti², -řu, -ří ipf.
k mír¹, sr. pomířiti, smířiti
1. koho s kým (božským ap.) smiřovat někoho s někým, nastolovat mezi někým stav dodržující předepsaný n. požadovaný řád věcí
2. koho (protivníky ap.) jak smiřovat někoho, přivádět k míru
3. koho upokojovat, zklidňovat
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
mířiti, mieřiti, -řu, -říš, impftiv., smiřovati, versöhnen, aussöhnen, Frieden stiften; stsl. miriti pacem facere. Z mír, mier. — Abych jě (já, Marie, hříšníky) mirzila s tobú Hrad. 121b. Jiné napomínaje neb uče…, neb mieřě a smlúvaje hněvivé HusE. 1, 122. I myrzyeſe jě (Štěpán bratry) reconciliabat Koř. Skutk. 7, 26. Kristus nás s otcem svým mijřij RešSir. 301a. (Allektor) nepřátely mierzy RVodň. 161a. myrz pacifica MamB. 23b. — Sami páni jěchu sě vaditi…, opět sě jěchu myrzyty, na Němcě jiezdy činiti DalC. 93, mířiti sě. Lidé, kteříž by se často mírzili, omrzejí, vždy by se chtěl mirziti i vadí se; tak my k každým hodóm vždy se mírzyme RokycEvJan. 110b. Abychom se raději… myrzili, nežli sobě jaké příčiny dávali KolD. 50a (1582).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mieřiti, mířiti, -řu, -íš ned. mířit; smiřovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mířiti nedok. = smiřovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.