měkčiti, -ču, -čí ipf.
k měkký
1. co (tvrdého) měkčit, změkčovat, činit měkkým
2. med. co (zduřelou tkáň) měkčit, změkčovat, činit měkčím urychlením zánětu
3. med. co (útroby) uvolňovat, (břicho) vyprazdňovat; bez předmětu, koho způsobovat (někomu) uvolnění (vyprázdnění n. odlehnutí)
4. co (hněv) zmírňovat, tlumit
5. co (náležitou vlastnost) oslabovat, činit nedostatečným
Sr. obměkčovati, měčiti, krotiti, tvrditi
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
měkčiti, -ču, -číš, impftiv., měkkým činiti, weich machen. — Takéž (bóh)… připravuje kamenie k dokonání Jeruzalema nebeského, téše, dlabá, tvrdí, míekczý ŠtítBud. 161. Vláha bradu miekezy Hug. 437. Věci, které ť myekczie Chir. 139a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².