mandel, -dle/-dele/-dela/-delu (?) m.
sr. nhn. mandel
1. čeho (požatého obilí) mandel, měrná jednotka čítající zprav. 15 snopů
2. mandel, stoh, kupa požatého obilí
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. mandlík, kopa, stoh
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
1. mandel, -dle, -dele a také -dela, masc., Mandel, střlat. mandala = 15 Stück Kl. — Caveant pastores ovium, ne tempore messis inter capetia vel mandlones in campis stantes oves pascant vel impellant, donec de campis universa deducantur Reg. IV, 1343. Šla na klasy a byla daleko od mandele KolC. 706a (1589). Jestliže by oheň… zachvátil mandely acervos frugum Pr. Ex. 22, 6. — Srov. mandlík.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. mandel (?), rukojeť při pluhu: prædium dědina, mandel stina, brázda… Prešp. 662 v kap. De semine, mandel stiua Rozk. 1249, SlovBrn. 333, Veleš., mandel stina RVodň. ad 71a, mandel *stana (m. stina) Nom. 6b, mandel stiria (m. stina) MamA. 35a, stina i stiva = handhab an einem pſlüg Diefb. Gloss.stiva dicitur manica aratri DC.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².