mezní adj.
mezný adj.
k mezě
1. (o kameni, stromu ap.) mezní, hraniční, tvořící „mezi“ 1
2. (o rostlině) rostoucí na „mezi“ 3
3. (o „řádu“, „obyčěji“) týkající se „mezí“ 6
mezní vól jur. pokuta za porušení hranic
Dolož. též jako vl. jm. místní Mezný
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
mezní, adj. z mezě, Grenz-, Rain-. — Že snad meznie stromy posekal arbores finales JustInst. 429, mezní strom. — Mezní súd, v. súd. — Cum eo, quod vulgo dicitur mezni wol Reg. I, 1250 (č. 1002), mezní vól, podle BrandlGloss. 152 prý pokuta za porušení hranic; podle Erbena Reg. I, 809 má se čísti masný vól; ale doklad uvedený vyskytá se jen ve vyd. Bočkovu a je vzat prý z Annales Gradiscenses, je to tedy doklad nepravdivý.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mezní adj. hraniční
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.