mezník, -a/-u m.
k mezě
mezník, kámen, strom ap. vyznačující hranici mezi dvěma pozemky, územími
Sr. hraničný
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
mezník, -a, -u, masc., Grenzstein, Rainstein. — Ktož přenosí meznýky terminos Ol. Deut. 27, 17; ani přeneseš meznykow terminos t. Deut. 19, 14. Že mezníky pokradl lapides finales JustInst. 429.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².